Mátová louka - duben 2026

Po dlouhé zimní přestávce přišlo konečně na řadu jarní táboření Jelení stezky. Sešli jsme se na konci Měsíce velkého listí na našem oblíbeném tábořišti na Mátové louce. Zimní přípravy byly v mnoha případech zcela samostatné, bylo tedy nasnadě odzkoušet, jak na tom skutečně jsme. Ukázalo se, že velmi dobře. Všechny zimní mokasíny zátěž vydržely, ale je fér přiznat, že počasí nás tentokrát příliš nezkoušelo. Slunečné dny a chladné noci již zvládáme velmi dobře. Táboření začalo obřadním rozděláním společného ohně, do kterého každý přiložil pár větývek. Večerní oheň byl plný historek a zážitků z poslední doby. Ráno byla na řadě snídaně s plackami a rybízovou marmeládou. To už je oblíbený rituál, který se leckdy protáhne. Po snídani vyrazili lovci do lesa na lukostřelbu a v táboře zůstaly jen ženy a Dan. Ti připravovali oběd. Lukostřelecká soutěž byla napínavá až do posledního výstřelu. Ještě než byl nalezen poslední šíp, nebylo jisté, kdo vyhrál. Nakonec se ukázalo, že to byl Jelen. Úroveň lukostřelby se ale razantně zlepšuje a souboje jsou stále vyrovnanější. Ještě před obědem se hrál lakros. Poo přišel na řadu průzkum potoka. Večer byly písně a buben. Vyprávění starých příběhů a historek nebralo konce, ale den byl dlouhý a vyčerpávající, a tak se šlo záhy na kutě. Nedělní snídani obstaraly děvčata z Bílých pírek. Placky se zmenšily, ale bylo jich víc, jako vždy velkolepý rituál. Moc dobré k otevření hezkého dne. Pak už jsme si začali balit a chystat se domů. Když nad táborem zakroužil krkavec, byli jsme na louce už jen my, kdo odcházíme poslední.