Technika vaření

Protože s dětmi vyrábíme užitkovou keramiku tak, jak jí vyráběli lidé lesní kultury před stovkami let, chceme jí samozřejmě vyzkoušet i v praxi. Vaření v keramice má svoje specifika a tak se sluší napsat pár slov k vaření v keramice na ohni.

Keramické nádoby jsou k vaření na ohni používané od pradávna a kdo si jednou uvaří vývar v keramice, už se jen málokdy vrátí zpátky ke kovu. Hliněný střep má sice určitou míru nasákavosti, ale u tenkostěnné keramiky se nejedná o žádné ztráty. Vaření je snadné, je ovšem dobré dodržovat některé zásady. Které to jsou? Plameny by neměly šlehat výše, než je hladina tekutiny v nádobě. Vytváří se tzv. tepelné rázy, kde se chladnější část nádoby nad hladinou náhle rozpálí a protože není chlazena tekutinou, dochází k tepelným výkyvům, což je pro hlínu to nejhorší. Stejně tak je tomu v případě ponoření kovu do horkého vývaru. Dojde k prudkému ochlazení, což může mít za následek prasknutí nádoby, proto nikdy nepoužívejte k míchání kovové předměty, ale pouze dřevěné. Já používám např. naběračku z tykve. Dokud je v nádobě horký vývar, drží si keramika svoji teplotu a jídlo tak zůstane dlouho teplé, pokud je však nádoba prázdná, překvapivě rychle vychladne. Přesto mějte na paměti, že urychlovat proces chladnutí není pro keramiku dobrý nápad, všechno má svůj čas. Dobrých termoregulačních vlastností hlíny dosáhneme díky vyváženému poměru hlíny a ostřiva. Tím se rázové teplotní šoky eliminují a při správném zacházení k prasknutí nádoby nedojde. My ostříme hodně, proto naše keramika snese i hrubější zacházení a lze v ní vařit i ve vysokých plamenech. Kdo má ale rád silný a dobrý vývar, bude vařit v uhlíkách a rád si počká. Jak bylo řečeno: všechno má svůj čas.